Oblíbená herečka Denisa Pfauserová baví svých 160 tisíc sledujících na Instagramu záplavou vtipných momentek, které se často týkají mateřství či vychovávání její malé dcerky.

Dcerce Naile jsou už dva roky a maminka má proto samozřejmě plné ruce práce. Mateřství s sebou ale přineslo i ne úplně rozesmáté momenty: Třeba spršku kritiky (paradoxně především od mužů), když dcerku kojila "příliš dlouho". A také jeden krajně nepříjemný zážitek přímo z porodnice.

V porodním plánu totiž jasně uvedla, že si přeje hned po narození provést takzvaný bonding, tedy přitulit dítě na hrudi a vyplnit jeho první vteřiny na světě mateřskou láskou. Jenže nemocnice jí o tenhle vytoužený moment připravila.

„Přišel až po pro mě v tu chvíli dlouhých 15 minutách, kvůli rutinnímu vyšetření, prevenci. Nebyla tam žádná záchrana toho dítěte, s tím bych samozřejmě problém vůbec neměla, ale moje porodní asistentka mi potvrdila, že paní doktorka si postavila hlavu a řekla, že jí navlíkne tu plínku, nasadí štítek na ručičku, nadepíše ho, dá čepičku... a všechno to dělala pomalu, protože nebude dělat něco jinak než dosud jen proto, že si to nějaká Pfauserová napsala do porodního přání. Nemocnice mi napsala omluvu, protože takhle by to být nemělo,“ popsala herečka v rozhovoru pro eXtra.cz.

„Spousta maminek něčím takovým prošla. Ta situace je tady vážně tristní, zejména v oblasti toho porodnictví, kdy žena přichází nejzranitelnější, kdy může být, a měla by si tenhle okamžik ideálně pamatovat jako co nejkrásnější vzpomínku, tak mě hrozně trápí, že se zdravotníci nechovají s respektem k jejím přáním a neudělají vše pro to, aby vše proběhlo v klidu, intimitě a jak si přeje," myslí si Denisa.

Chvíle, kterou chtěla, a kterou už jí nikdo nevrátí, jí navíc způsobila poporodní trauma, které už sice trochu odeznělo, ale úplně nezmizí nejspíš nikdy. 

Denisa prozradila, jak v takové situaci vlastně pomáhat: „K tomu pomůže jen nějaký čas... a i čas strávený s tím miminkem, to sžívání se s ním. Ale co bych poradila tomu okolí, jak pomocI těm maminkám: určitě nepomůžou věty jako ‚Buď ráda, že máš zdravé dítě‘ nebo ‚Hlavně že to dopadlo dobře‘. To vůbec nepomáhá, naopak pomáhá s tou mámou tam jenom být, obejmout ji a říct ‚Mrzí mě, co se ti stalo‘. Časem to trauma vystřídá ta radost z mateřství, ale myslím si, že když někdo něčím takovým projde, tak už to v něm navždycky zůstane, už vždycky to bude taková jizvička, která se neuzdraví,“ popsala.